Kultura Klášterec | Zámek Klášterec | Kino Egerie Klášterec | Knihovna Klášterec | Kulturní dům Klášterec

logo-klnoviny-3

A+ A A-

To byl šok, slyšet hrát Electroshock!

Nečekaně velký aplaus si vysloužila kapela Electroshock s kláštereckým Tomášem Krejbichem na koncertě, který byl součástí festivalu Klášterecké hudební prameny.

Jejich hudební projev uchvátil publikum natolik, že sami hudebníci se ocitli chvilkama v rozpacích. Svým uměním dokázali přesvědčit i ty, kteří si do té doby mysleli, že housle a viola se pro moderní žánr muziky nehodí. Kdo jsou tedy Electroshock a kde se na hudební scéně vlastně vzali?
„Založení kapely Electroshock by se dalo určit na rok 2012, kdy jsme se v tramvaji s Kubou Podivinským po dlouhé době náhodně potkali a on mi vyložil svou myšlenku o založení kapely o 4 smyčcích. Kapela Electroshock působila ve zcela jiném složení již předtím v Hradci Králové, ovšem pak z ní Jakub vystoupil a spolu jsme se rozhodli skupinu oživit již v Praze. Zbylé obsazení padlo na dva pražské konzervatoristy, Bartoloměje Bielinského (housle) a Anežku Kyselkovou (cello), oba v té době byli v půlce svých studií. V tomto složení kapela fungovala něco přes rok a za tu dobu vystoupila mnohokrát na rozličných plesech, povětšinou maturitních, odehráli jsme desítky svateb pro české i zahraniční novomanžele. Dokonce jsme zabavovali hosty v hotelích Hilton a Alcron. Své první opravdu velké vystoupení před zraky asi 500 posluchačů jsme měli na celovečerním koncertě v Betlémské kapli pod záštitou ČVUT,“ vzpomíná na vznik kapely Tomáš Krejbich.
Aby se však taková kapela dostala do povědomí posluchačů, je potřeba být slyšet každý den (nebo co nejčastěji), nejlépe na stejných a ověřených místech a ve stejnou dobu. Proto vznikla myšlenka sebeprezentace na veřejných místech po Praze, tj. na ulicích, náměstích, klubech, restauracích apod.
„Možnost takzvaného Buskingu (tzn. pouliční umělecká činnost) v Praze a pár dalších místech v republice se rozšířila asi před 3 roky, do té doby to bylo tabu či málo známá věc. Výjimku tvoří Karlův most, který má v tomto jakousi tradici. Naše první pokusy se odehrávaly v Celetné ulici před knihovnou Univerzity Karlovy. Ohlas to dozajista mělo, protože často nebyl problém ulici doslova „ucpat“ lidmi, kteří se, byť na pár vteřin zastavili, aby si nás poslechli. Jenže to zákonitě začne po nějaké době překážet sousedním restauracím apod. Proto jsme se začali zajímat o další možná místa pro hraní. Postupně jsme vystřídali okolí Staroměstského a Václavského náměstí a dalších ulic, až Electroshock nakonec našel své útočiště pro klidné, ničím nerušené muzicírování na Karlově mostě, kde je ale potřeba nejprve projít jakýmsi konkurzem, po jehož úspěšném splnění pak lze za pravidelný poplatek provozovat denně hudbu či jiné umění.“
To však těmto mladým umělcům nestačilo. V hlavě jim zrál plán na vydání svého debutujícího hudebního alba. Jenže to není levná záležitost, hlavně když peníze musíte tahat z vlastních kapes. A tak se rozhodli vydat na prázdninovou cestu po Evropě, objet pár zemí a zjistit, jak jsou na tom ony s hraním na ulici. A při tom vydělat nějaký finanční základ pro svůj sen.
„Postupně jsme navštívili Anglii, Irsko, Švýcarsko, Francii, Holandsko… možná je toho i víc, už si ani nevzpomínám. V Paříži jsme si zkusili, jaké to je hrát přímo po Eiffelovkou, v irském Dublinu jsme šli na jistotu na známou Grafton street, která je buskery přímo pověstná. Podmínky byly střídavé, např. v Anglii jsme si nevrzli skoro vůbec, podmínky pro busking jsou tam opravdu mizerné. Tou dobou jsme již nosili v hlavách také myšlenku, že kapelu obohatíme o bicí nástroj. Kubův kamarád z Hradce Michal Havlíček se nám nabídnul, že s námi Evropu objede jako bubeník na cajon (bednička, jež nahrazuje klasickou bicí soupravu, je lehká a přenosná). Jelikož je ale Michal také vášnivý fotograf, který pro Electroshock pořídil již mnoho profesionálních fotek, nedařilo se mu úplně skloubit dohromady své zájmy a my se museli poohlédnout po jiném hráči. Volba padla na naší současnou bubenici Mariku Tykalovou, taktéž z Hradce, která s námi hraje již dlouhou dobu. Michal se postaral už jen o výsledný vzhled obalu našeho prvního alba s názvem „Busking tour“, inspirovaným právě cestami po zemích Evropy, které vzniklo v létě 2013 ve studiu Václava Vlachého v Hradci Králové. Na albu se nepodílel akorát Bartoloměj, který byl po přechozích neshodách z kapely propuštěn.“
Když vydáte první CD, je potřeba ho umět nabídnout a prodat. Proto je potřeba se do povědomí posluchačů neustále nějakým způsobem dostávat. Ovšem tento plán je plně realizovatelný jen tehdy, pokud kapela funguje se stálým počtem členů. Proto bylo časem potřeba přibrat jako posilu několik dalších hudebníků, kteří pomáhají udržet nastavené tempo a občas zaskočí za někoho ze stabilních hráčů. Například když někdo nemůže, je nemocný apod. A nebo také přizvat hosta, jako to bylo na kláštereckém koncertě.
„V Klášterci jsme vystoupili nesmírně rádi. Pro mě, jako klášterečáka, to byla akce nadmíru důležitá a zároveň příjemná. Jedním z oněch posil nám zde byla Julča Svěcená, kterou už ale klášterečtí dobře znají. Také díky ní měl náš večerní koncert nesmírný náboj a mám opravdu radost, že se povedl. Za to jí moc děkuji.“
Pokud jste Electroshock propásli, další příležitost bude na akci Klášterečtí Kláštereckým 29. srpna v letním kině. Nebo zkuste štěstí v Praze, třeba tyto šikovné muzikanty zrovna na jednom z výše jmenovaných míst zastihnete. Pokud tedy zrovna nebudou opět cestovat po světě.
„Nedávno jsme dokonce byli pozváni zahrát na svatbě v Kanadě, tak doufejme, že to vyjde. My si opět zacestujeme a na světě bude další šťastný pár,“ loučí se s pozdravem všem klášterečákům Tomáš Krejbich.

 

 

Další informace

  • Autor fotografií: Roman Novotný
  • Více fotografií: -
Naposledy změněno
Ohodnotit tuto položku
(0 hlasů)
zpátky nahoru